Jicchak Navon יצחק נבון | |
---|---|
Jicchak Navon v roce 2010 | |
5. prezident Izraele | |
Ve funkci: 19. dubna 1978 – 5. května 1983 | |
Předseda vlády | Menachem Begin |
Předchůdce | Efrajim Kacir |
Nástupce | Chajim Herzog |
11. ministr školství a kultury Izraele | |
Ve funkci: 13. září 1984 – 15. března 1990 | |
Předseda vlády | Šimon Peres, Jicchak Šamir |
Předchůdce | Zevulun Hammer |
Nástupce | Zevulun Hammer |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práce (dříve Ma'arach, Rafi, Mapaj) |
Narození | 9. dubna 1921 Jeruzalém, Britský mandát Palestina |
Úmrtí | 6. listopadu 2015 (94 let) Jeruzalém, Izrael |
Místo pohřbení | Úsek velikánů národa |
Kneset | 6.–9., 11., 12. |
Choť | Ofira Navonová |
Děti | Na'ama a Erez |
Alma mater | Hebrejská univerzita |
Profese | politik, spisovatel, dramatik, vychovatel a diplomat |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2003) |
Podpis | |
Commons | Yitzhak Navon |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jicchak Navon (hebrejsky יצחק נבון, 9. dubna 1921, Jeruzalém – 6. listopadu 2015) byl izraelský politik, diplomat, prozaik, dramatik a pedagog. V letech 1978 až 1983 zastával funkci izraelského prezidenta. Byl prvním sabrou (Židem narozeným na území země izraelské či Izraele), který se stal izraelským prezidentem a zároveň byl prvním sefardským prezidentem Izraele.[1]
Než se stal prezidentem, zastával různé funkce v izraelské státní správě, a to především na ministerstvu školství a kultury, kde se zasadil o rozvoj v mnoha oblastech, který je patrný dodnes (například komunitní centra matnas).[2] Byl osobním tajemníkem prvního ministerského předsedy Davida Ben Guriona a ve dvou různých obdobích byl po více než 20 let poslancem Knesetu za strany Rafi a Stranu práce. Celkem šest let byl ministrem školství a kultury v izraelské vládě. Mimo politiku byl aktivní v mnoha oblastech umělecké tvorby; je autorem dvou muzikálů, několika povídek a televizního seriálu. Ve veškeré své umělecké tvorbě se zaměřoval na sefardskou komunitu. Podle telefonického průzkumu veřejného mínění z prosince 2007 jej považovalo nejvíce Izraelců za nejlepšího izraelského prezidenta v historii státu.[3]